„Jak jsem ti říkal o těch pánských záchodkách s těma zářícíma kosočtvercema… Podívej se nad hlavu… je tam!“ zaznělo v rozhlasovém dokumentu „Dobyvatel ztracené krásy“ Dominika Mačase, který skončil na prvním místě v kategorii rozhlasových dokumentů na Prix Bohemia radio 2016. V porotě zasedali mimo jiné novinář a filmař Ondřej Moravec nebo kulturní redaktorka Radia Gdańsk Małgorzata Żerwe.
Na přehlídce konající se od půl desáté ráno v Konviktu se představilo celkem šest rozhlasových dokumentárních počinů. Moderátorské role se ujal Daniel Moravec, který také sám prezentoval svůj dokument zabývající se organizací Hate Free. I když účast byla o poznání nižší, než při semináři investigativní žurnalistiky, který proběhl o den dříve a během prezentace došlo k drobné technické závadě, posluchači zcela jistě našli, co hledali.
Jako první se na programu předvedl Diptych Jana Hanáka – dokument o bytí a nebytí, rakovině a ztracené lásce. Příběh, zobrazující přechod vitálního učitele Zdeňka od života ke smrti, ukazuje postupné smíření člověka s jeho údělem. Paradoxně ale nevyznívá nikterak morbidně a pesimisticky. Autor ,působící zároveň i jako kněz, pracoval nejen s rozhovory, ale také s korespondencí, což dodávalo příběhu na atmosféře. I přes kritiku občasné přemíry emocí porota ocenila formální strukturu, ruchy a hudební pozadí. „Velmi se mi líbila forma dopisů, která byla pro toto téma zvolena. Nejdříve mi to přišlo takové trochu, jako že si tím režisér pomáhá, poněvadž nemůže být s tím jedincem, ale potom mi přišlo, že ty zprávy mají velkou výpovědní hodnotu a v kombinaci s rozhovory vytvářejí hezký celek.“ uvedl Ondřej Moravec.
Následoval „Dobyvatel ztracené krásy“, který oproti předchozímu působil jako příjemné a veselé uvolnění. Dílo Dominika Mačase je portrétním dokumentem o Pavlu Štýbrovi – chudém muži z ulice, který se živí úklidem a sekáním trávy a ve volném čase básní a maluje. Za svoji minimalistickou tvorbu byl Štýbr nominován mezi nejlepší básníky roku 2014. Tyto dva dokumenty se nakonec shodně umístily na prvním místě.
Nejdiskutovanější téma posledních let nastínil další dokument „Čechy Čechům – Bez nenávisti“ ,vyznívající jako sonda do útrob HateFree Culture. v „Líbilo se mi to intro a posléze návrat k němu, jako uzavřená kompozice. Pro mě tam bylo hodně rozhovorů s lidmi z HateFree, a proto bych uvítala, kdyby tam bylo více nahrávek lidí z ulice. “ vyjádřila se k dokumentu Małgorzata Żerwe . V celkovém pořadí dokument autora a moderátora v jedné osobě skončil třetí. (Druhé místo vzhedem ke shodnému počtu bodů nebylo vyhlášeno).
Po polední přestávce dostal prostor portrétní radiodokument Terezy Rekové „V Zajetí filmu“ o koníčku Vítězslava Tichého, vlastníka rozsáhlé sbírky českých i zahraničních filmů. Poté byl na programu pořad 7200 – výlet do fanouškovského kotle hokejové Komety Brno obsahující pohledy skalních fanoušků i brněnských osobností, kterým je hokej blízký. Hlavně porotkyně ho však odsoudily za genderovou nevyváženost.
„Jsem z Brna,moje máma má permanentku na kometu a vím o spoustě žen,které chodí fandit. Pohled bílého macho muže, který buďto s akademickým náhledem, nebo so called plebejsky komentuje sport tam prostě převažuje a mrzí mě,že mi to nenabídlo nic navíc.“ řekla k filmu členka poroty Apolena Rychlíková, jejíž otec v dokumentu vystupuje.
Závěr patřil historickému dílu „365 mrtvých, jako dní v roce“. Autoři Pavel Polák a L’ubomír Smatana si od poroty vyslechli chválu za historický přístup a práci při získávání výpovědí pamětníků. Hlavně od publika ale plynuly výčitky kvůli nedostatečné neutralitě.
Žánr rozhlasového dokumentu rozhodně není mrtvý a i v době online a obrazových médií jsou ještě témata a situace , ve kterých se vyplatí poznávat poslechem.